Třídění odpadu pod lupou s panem Martinem Riantem



Největší problém je asi s plastovými odpady, které bych “vypíchl”....


Dobrý den pane Riante, ve firmě Aston - služby v ekologii, s. r. o. působíte jako manažer jakosti a enviromentu v legislativním oddělení. Co si pod touto profesí můžeme představit? Jaká je náplň Vaší práce?


Ve firmě ASTON pracuji 13 let. Náplní mé práce je legislativní podpora zákazníků a poradenství v ochraně životního prostředí. Vedu tým poradců, jak interních, tedy zaměstnanců společnosti Aston, tak i externistů, prostřednictvím kterých outsourcingujeme službu pro klienty.


Kromě poradenství se svým pracovním týmem se zabývám řešením projektů v ochraně životního prostředí. Z toho asi největší záběr tvoří sanace starých ekologických zátěží, spojených vždy s nějakou stavbou určenou k demolici, využíváním odpadů, posuzování jejich vlastností a odstraněním znečištění z předmětné lokality.


To je opravdu práce bohatá na různorodé činnosti. Čeho si nejvíce ceníte na svém povolání?


Pracuji v tomto oboru zhruba 18 let a baví mě její pestrost. Tento obor jsem vystudoval a celý profesní život se mu věnuji. Máme dobrý pracovní kolektiv. Jak v našem oddělení legislativní podpory, tak i v rámci společnosti  ASTON a toho si cením.


Motivuje mě i cíl práce našeho oddělení, je to zároveň i můj osobním cíl. Je to snižování ekologické stopy, a to nejen té své, ale i okolí. Například tím, že se věnujeme vzdělávání a zvyšování povědomí o této problematice. Baví mě pomáhat lidem a pokud to jde, přesvědčit je o správné věci. S tím je spojená pomoc našim klientům s ekologickými povinnostmi, jsme takoví “zelení poradci”!

 

Když se zaměříme na téma třídění odpadu. Jaký máte názor na třídění odpadu v ČR? 


Největší problém je asi s plastovými odpady, které bych “vypíchl”. Úskalím je, že proces vytřídění není dotažený do konce. Neexistují zde efektivní koncovky na materiálové využití odpadu. Opravdu vysoké procento plastových odpadů nakonec skončí na komunální skládce, což je smutné. 


Není tedy možné roztříděné plasty dále zpracovat a to je problém? Co v tomto procesu recyklace chybí?


Ano, materiálové využití je velký problém, existuje pouze z části! Dále chybí spalovny pro energetické využití, nebo jiné “koncovky” pro využití odpadů. Je těžké povolit nový provoz, kde by se plastové odpady energeticky využívaly. Pokusů na povolení nových spaloven na energetické využití bylo spousta a málo z nich se vydařilo. Spaloven je jako šafránu.


Lidé jsou ochotni třídit, i když se najdou někteří, kteří o tom mají pochyby. Bohužel recyklace není stále dotažená do konce. 


Jak tedy docílit toho, aby se to změnilo? 


Je těžké přesvědčit veřejnost o energetickém využití odpadu, ale musí se najít nějaký dialog, aby se to posunulo, jinak bude odpad stále končit na skládkách. V současné době je vydaný nový odpadový zákon, který řeší navýšení poplatků za skládkování nežádoucích odpadů a omezení skládkování. Uvidíme, jestli se něco zlepší. 

 

I přesto, že téměř tři čtvrtiny Čechů třídí odpad, někteří to považují za zbytečné, protože dle jejich úsudku, všechny odpadky končí na jedné hromadě. Jak to tedy je a kam odpad z barevných kontejnerů putuje?


Je to skoro tak, jak říkáte! Odpad z barevných kontejnerů, konkrétně ten vytříděný plastový, o kterém mluvíme, doputuje na třídičku, kterou provozuje firma zajišťující svoz a dotřídění odpadů pro danou obec. Co se dá vytřídit a je použitelné, dá se nabídnout po úpravě na trhu. Co je neprodejné, končí v lepším případě ve spalovně a v tom horším bohužel na komunální skládce. Můj osobní názor je, že využitelnost u plastů je zhruba 30 - 40%. Papír je na tom o něco lépe, stejně tak i kovy, u kterých je od tohoto roku povinnost je vytřídit z komunálního odpadu. 

 

Proč je plast nejvíce problematickou surovinou na recyklaci? 

Je to převážně tím, že velké % odpadu je špinavé a tedy nesplňuje kvalitu pro recyklaci a tím není možné, aby nahradil primární výrobu. Většina plastového odpadu, který lidé vytřídí z domácností, neodpovídá svojí kvalitou. Není to dostatečně vysvětlené. Neexistují technologické mezistupně, které by odpad vyčistily a dále se tak mohl využívat – recyklovat. To je důvod, proč nakonec skončí na skládce. 


Některé plasty, které lidé z odpadu vytřídí ani nejsou materiálově využitelné. Obsahují nežádoucí příměsi, a to i z pohledu svých chemických vlastností (např. pvc, polystyren), nebo jsou v drobných frakcích. Dají se pochopitelně vytřídit a rozemlít, ale už zde není uplatnění na trhu, není pro ně odbyt. 


Zkrátka není možnost dále recyklovat špinavé odpady. Jediná možnost pro tyto plastové odpady je energetické využití, udělat z nich palivo a to (nejen) na českém trhu chybí. 


Jak je to tedy například s kelímky od jogurtu? Plno lidí v domnění, že vytřídí kelímky do žlutého kontejneru dělá dobře. 


S organickým znečištěním je zkrátka problém. I když někdo uvědomělý kelímek umyje, někdo jiný ne, takže v konečném důsledku stejně skončí na skládce. V lepším případě putuje až do spalovny, ale těch je v ČR všeho všudy asi 10. To, co se nevytřídí zůstane na skládce. 

 

S tříděním a recyklací odpadu je spojeno spoustu hoaxů, jako například již výše zmíněné svážení odpadu na jednu hromadu. Je to mýtus nebo ne?


Bohužel si nemyslím, že to je mýtus. Ve velké většině případů, to tak opravdu je.

 

Mají tedy lidé dále pokračovat ve třídění odpadu nebo je to zbytečné? 


Třídění je základ, tím to začíná. Pokud se někdo staví proti třídění, tak akorát předává problém s odpady dalším generacím. A skládky tímto problémem bezesporu jsou! Zárověň je důležité hledat nové cesty k recyklaci. A tou nemusí být pouze materiálové využití. Je třeba předávat osvětu mezi lidi, pravdivě je informovat o problematice odpadů a jejich recyklace. Jsem zastáncem spalování odpadů, tedy energetického využití. V současné době jsou dostupné velmi spolehlivé filtrační technologie, kde jsou emise ze spalování odpadů do ovzduší minimální. Bohužel chybí důvěra v instituce, lidé něvěří politikům, ani na regionální úrovni, to se musí zlepšit. Je to běh na dlouhou trať.


Děkuji za rozhovor.

Martin Riant